Trochu jsem si hrál

Udělal jsem novou stránku, mrkněte na ni :) Jmenuje se Moje cyklohistorie

Je ze mě mrzák

Dnes ráno mě čekalo velmi, ale velmi nepříjemné překvapení. Když jsem se chtěl zvednout z postele, ucítil jsem pronikavou bolest v oblasti těch proklatých žeber. Tak rychle jsem se ještě nikdy neprobral. Mám problém si oblíknout blbý tričko, natož pak pracovat nebo trénovat. Vlastně..., mám problém s čímkoliv. Od chůze po dýchání. Holt za blbost se platí.
Jestli se to do pondělka nezlepší, jdu s tím k lékaři. Do té doby se budu muset válet na dvoře na sluníčku. Ach jo :(

Protahovačka po práci aneb není na škodu občas trochu zrychlit

Dnes jsem se nechtěl pouštět do jednokolkového tažení, páč jdu zítra do práce a musím se tedy šetřit. Navíc mě zasáhly vzpomínky na týpka jménem Tommy jr. II. Ptáte se, kdo že to je? No přece moje kolo! :) Následovník Tommyho jr. I., budiž mu země lehká, neboť tragicky zahynul v březnu roku 2011. Ale to je jiný příběh...
Po procházce s našimi chlupáči jsem se rozhodl pro malou projížďku na dvoukolovém oři. Bylo krásné odpoledne. Dal jsem si za úkol vyhýbat se silnicím. I kdybych se měl po pás brodit v močálech, nevjedu na silnici! :) Nahodil jsem tempo a kola svištěla po štěrku. Ach jak já miluju ten zvuk. A ten pocit! Kdyby byla cyklistika nelegální drogou, byl bych nonstop na odvykačce...
Vypravil jsem se do bývalé vesničky Ječmeniště. Po roce 1948 byla zlikvidována a dnes je tam jen pár ruin, ale v poslední době tam vyrostla restaurace s jelení farmou. A taky tam bydlí tyhle kačeny.

Jezdil jsem si po zapomenutých cestičkách, sluníčko hřálo a kola se zakusovala do čehosi, co kdysi dávno možná bývala silnice. Schválně jsem si vyjel do jediné kopcovité oblasti v dosahu, abych si vyzkoušel jak jsem na tom. Nic moc. To se dá čekat, když nemám najetou ani desetinu průměrného počtu kilometrů za rok. Za letošní sezonu se opravdu stydím. 600 km je prakticky nic oproti 10 000 km v roce 2010. Bejvávalo...
Mezi vinicemi jsem se neubránil a vzal si jeden vzorek na ochutnávku. Mňam!

Po sjetí páru táhlých kopečků jsem zastavil, sedl si do trávy a pustil se do babiččiných buchet. Kolem bylo naprosto dokonalé ticho, které pak ale skončilo, když projížděli nějací cyklisté. Proč někteří lidé musí pořád dělat bugr?

Pekárny celého světa, na tohle prostě nemáte!

Sluníčko už pomalu zapadalo, což je právě ta chvíle, kterou mám na celém dni nejraději. Když padá rosa a vzduch tak jakoby začne vonět po vodě a ochladí se... hmmm :)
Už jsem to tolik nehnal. Vymýšlel jsem si další postup. Projížděl jsem lesní cestičky, které chvílemi vypadaly, že skončí, ale nestalo se tak.

Dostal jsem se do Jaroslavic a napadlo mě, že bych se mohl jet podívat k zámku. Byl jsem u něj jen jednou a to mi bylo možná tak deset. Nahoru vede docela slušnej krpál, ale Shimano si s tím hravě poradilo, což by u jednokolky nebylo možné. Ten zámek dneska není nic moc, páč ho kdysi upravili vojáci k obrazu svému. Vlastně... je úplně zničený. Ale z parku je pěkný výhled. Mimo jiné se zde natáčely scény do Četnických humoresků.

Chvíli jsem se poflakoval po okolí zámku, pak jsem nasadil světla a vydal se kolem rybníku na cestu domů.

Světla jsem nasadil jen kvůli krátkému úseku ve vesnici mezi auty. Na polňačkách jsem zhasínal. Bylo jen šero a více méně šlo vidět na cestu. Už mě čekalo jen pár set metrů domů, jelo se fajn a už jsem to zase pálil. A nějakých možná 400 m od baráku jsem udělal ale echt zobáckou chybu. Vjel jsem do zarostlé brázdy, což by samo o sobě nevadilo. Jenže jsem tam vjel tak blbě, že se mi okamžitě zkřížilo přední kolo a mě čekal vyhlídkový let přes řídítka. Viděl jsem kulový, ale cítil jsem toho docela dost. Naštěstí jsem stihnul včas vyháknout obě nohy a tak kolo místo na mě přistálo na cestě. Ovšem můj dopad na zem nebyl nějak slavný. Spadl jsem jak jinak než zase na ta pochroumaná žebra. Kdyby to místo bolení lechtalo, asi bych se tam počůral :) Místo toho jsem se svíjel jak žížala a nadával a nadával a nadával. Roky ježdění, desetitisíce kilometrů, led, sníh, bláto a já se vymelu na polňačce za barákem! No jo, kdybych si blbec zapnul tu čelovku, nestalo by se mi to. Jediný pohyb rukou...
Pak jsem se zvednul, oprášil a dojel domů. Žebra bolí jako čert a během psaní tohoto článku jsem zjistil, že mám naražené i koleno. Je pravda, že za těch pár let intenzivní cyklistiky jsem měl mnohem horší pády, ale tohle si budu pamatovat asi nejvíc :D No prostě zkrat jak prase...
Jinak jsem najel 43 km za dvě hodinky.

Opět na cestách

Jelikož jsem přežil pokus o sebevraždu, která se konala ve čtvrtek 29.8. a trvala téměř patnáct hodin, nemohl jsem se dnes neradovat ze života. Po ranním protažení v podobě sběru brambor jsem se rozhodl pro další protažení v podobě menšího výletu. Bylo totiž přenádherné pozdně-letní počasí, které mám rád tak, že to ani nedokážu popsat slovy. Slunce, mraky, vítr... no prostě jako v pohádce.
Včera jsem si jednokolku přezul zpět na KH kliky a najednou mi 125ky přijdou strášně dlouhé.

 Ale jezdí se na tom parádně. Fofr, bláto, písek a tak dál... V tom zápalu jsem málem přejel tohoto krasavce. A nebo krasavici? Hmm...

Oproti vražedným stovkám byla tohle naprosto fantastická jízda, kterou ještě umocnil bezchybný chod brzdy. Nechápu to, ještě před 14ti dny jsem řešil celkem závažný problém a dneska to šlape jak hodinky. Ale čert to vem, když to funguje :)
Projížděl jsem si trasu, kterou jsem nedávno naplánoval čirou improvizací během jízdy na kole. Prostě jedete a najednou se vám líbí támhleta cesta. No tak tam jedete a tak to jde pořád dál a dál. Nakonec jsem se dopracoval ke skvělé, rychlé a místy i agresivní trati (na kole), kterou jsem si teď vyzkoušel i na jednokolce. Najednou si na ní připadám naprosto jistý (možná to je tím šokem ze 120 km) a zbavil jsem se té fobie z NP Podyjí. Tudíž jsem si sjezd ke studánce náramně užil.

U odpočívadla jsem se chvíli zdržel. Miluji, když si můžu určovat kdy se pojede rychle, kdy pomalu a kdy, kde nebo na jak dlouho se zastaví. Proto se nejspíš nikdy nedostanu na závody. Ikdybych na to nějakým zázračným způsobem nabral fyzičku, stejně by mě to nebavilo. Tam je totiž vše předem dané a to se mi nelíbí.
Chvíli jsem se rozhlížel po okolí a spatřil jsem tento suprový kopec. Opravdová výzva! Ale ne pro mě. Na to se mám moc rád.

Akorát to na té fotce vypadá hrozně suše...

Pokračoval jsem lesem po parádní cestičce a chrochtal si blahem. Čistý vzdoušek a křupání větviček pod kolem. Hmm, moc dlouho jsem si nechrochtal, páč jsem hodil dobrou tlamu. Ale i to mělo své důvody. Když jsem se vracel pro jednokolku, naskytl se mi krásný výhled na rybník, kterého bych si v zápalu euforie, smím-li to tak nazvat, ani nevšiml.

Po chvíli jsem se napojil na mou oblíbenou Muchovu cyklostezku a bylo to žůžový! Sice mě potom čekal nezáživný asi 5 km dlouhý přejezd po asfaltu mezi auty, ale stálo to za to. A dal jsem vizitku jednomu pánovi na skútru :)
Kousek za Šanovem jsem si sedl na kraj cesty a pustil se do svačiny. Já tenhle kraj prostě zbožňuju. Kam se hrabou Alpy, kam se hrabe Balkán! Doma je prostě doma...

Sypal jsem si to po polňačkách a moc mě to bavilo. Jindy jezdím jen kvůli tréninku a někdy mě to ani moc nebaví, ale dneska to byla pecka. Vítr foukal jak divý a pěkně se mi opíral do zad. Fungovalo to jako nitro v Rychle a zběsile :) Kaluže, kameny, větve, bojte se mě!
Dojel jsem k místu, kde jsem si pár článků zpátky máchal nohy ve vodě a natáhl jsem se na betonový rantlík. Dal jsem si pod hlavu batoh, jen tak se díval na oblohu a byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Nevím, zda ve vzduchu nekolovaly nějaké omamné látky, ale bylo mi prostě moc fajn ;)

Strávil jsem tam skoro hodinu. Nebylo kam spěchat...
Když jsem se vracel domů, můj pohled neustále směřoval k radaru na vrcholku Buschberg v Rakousku. Já tam prostě musím zajet. A ještě letos! Je tam moc hezky. Udělám to v sobotu. To tam bývá nejvíc lidí. Sice ještě nevím, kterou sobotu, ale určitě tam zajedu, jakože se Tomáš jmenuju!

Radar je vidět hned vedle tyčky vzadu na tom kopečku.

Po příjezdu domů mi tachometr ukázal 46 kilometrů. Parádní neděle. Opravdu skvělá...

Experiment: Video

Po prakticky celodenní práci a celovečerním uploadu je tu naše, nebo spíš Zbyňovo, mistrovské dílo v podobě videoklipu ze čtvrteční akce. Tady už se konečně dozvíte naše konečné skóre. Přeji příjemnou zábavu.

ODKAZ NA VIDEO (LINK)