Norsko

V 3.0

Dárek od Flemminga

Krucinál, ty baterky dneska nic nevydrží. Člověk aby s sebou tahal nějakou nekonečnou nabíječku... Hlásím se ze středního Norska. Počasí mi zatím vychází takřka skvěle. Prvních pár dnů jsem se sice dost pekl, ale pár dešťových přeháněk to napravilo. Teď je příjemných 16 stupňů. Ty zvěsti o kvalitě norských silnic platí zřejmě jenom někde na dálnici. Často bojuju s vyjetými kolejemi. Co je ale 100% pravda, tak norský ceny. Když už v tom ale člověk umí chodit, dá se s nákupem na dva dny vlézt do 300 kč. To je vlastně můj limit. Tři kila na den. Tady v Norsku. Dál se uvidí. Líbí se mi ty jejich roubenky a sruby. S tou trávou na střeše. Většinou stojí někde na samotě u jezera. No paráda. Taky tady mají celkem dobře zmáknutý cyklostezky. Ve městech, jinde nejsou. Řidiči jsou super. Tak by se mělo jezdit i u nás. Už jsem stihl ochutnat dvě piva. Dárek od místních. A ještě skořicový závin. Taky od místních. Lesy jsou takový jiný. Živější, divočejší. Hustší. Občas si připadám jak ve Fangornu, akorát s borovicema :) Mravenci na mě pořádají křížové výpravy, ať jsem kdekoliv. To asi proto, že jsem jednoho rána omylem šlápl do mraveniště. Hledal jsem borůvky. A poznal jsem to až když se mi v levé botě začalo odehrávat peklo. Krajina se pomaličku mění. Polární kruh není daleko. Začínám si uvědomovat, jak moc daleko od domova jsem se ocitl. Jo jasně, autem se to dá ujet za pár dnů, ale je to prostě dálka. Často přemýšlím co se asi zrovna děje v rodné vísce. No... ještě 4 stupně zeměpisné šířky a jsem tam. Co bude pak, si nechám zatím pro sebe...

Zvěřinec

Asi tak nějak by se dal nazvat můj nynější svět. Večery se stávají bojem kdo s koho. Buď stihne Tomáš včas najít místo a postavit stan, nebo ho komáři sežerou. Nejsou jich zatím mraky, ale dokážou člověka dohnat k šílenství. Ikdyž je pravda, že k tomuhle stavu ani komáry nepotřebuju... Má "mosquitoproof" schopnost je tu, zdá nse, něčím potlačována. Ale komáři jsou ještě v cajku. Horší jsou takový potvůrky podobný našemu ovádovi. Jejich štípnutí celkem bolí a zanechává stopu podobnou té od včelího žihadla. A nejlepší na tom je, že když tady té havěti dáš jednu za uši, spadne na zem, otřepe se, vzlítne a hurá zase otravovat. Co to je? Nějaká speciální skandinávská mucha? A tak tyhle malé radosti musíš rozmazávat. Když jsem po týdnu nepoužívání vybalil stan, vylezl z pytlíku na tyčky velkej černej brouk. Naposled jsem stan balil na Islandu a pak ve Švédsku. Chudák se ocitl daleko od domova. No a korunu tomu nasadili tři pavouci, kteří se rozhodli spáchat harakiri a vlezli mi v noci do rendlíku. K jejich smůle jsem ho zrovna odmočoval, takže jsem ráno našel tři utopence. Všude značky s losy. Ale žádnýho jsem neviděl. Taky dobře, nejsou to zrovna bezpečný typy zvířat. Mám tady fakt horko. Od Göteborgu se to jenom krapet zhoršilo. Tedy oteplilo se. Nějakých 28 stupňů. Na té jednokolce to není zrovna dobrý. Zjednodušeně řečeno se mi paří kule. A není to sranda, takhle dlouhodobě už to zavání nějakou diagnózou. Proto vždycky přespávám u vody - koupel. Je to prostě nářez. Čekal jsem, že se tu z nebe pohrnou kapky vody a jediný, z čeho tady kape, jsem já. Když už je teda řeč o mojí maličkosti, začínám se rozpadat. Jsem jak had, kterej se svlíká z kůže. Ale v cajku, každý ráno to vyklepu ze stanu a je to :) taky jsem si opařil stehno. Poprvé jsem převrhl vařič. Jasně že rovnou do klína. Když už je tu to rozpadání, dneska mi praskl košík na bidon. Budu to muset nějak zaflikovat. Tu flašku totiž nemám kam jinam dát. No a na závěr něco pěknýho. Cpu se malinama a borůvkama, užívám večerní koupele a ráno pozoruju páru, jak stoupá z jezer, jenž se na první pohled zdají jako velká zrcadla. Mimo hlavní silnici mám cesty prakticky sám pro sebe (to čučíš, Islande!) a místní jsou na mě hodní.

Tomáš je v ráji

Cesta trajektem proběhla v pohodě. Kamioňačka, sakryš teď mi to jméno vypadlo, mi koupila kafe a kecali jsme skoro celou dobu...Göteborg. Velký město. Nechceš sem, ale nic nezmůžeš. Nedá se zajít za kapitánem, zda by tě nevyhodil o pět km dřív. Mají tu skvěle zařízený cyklostezky. A nejen ve městech. Smekám, to jsem věru nečekal. Pobřeží je hodně větrný. Na tom mostě uprostřed města to se mnou pěkně hází, ale že jedu s týpkem z Polska a nechci vypadat jako měchuřina, držím se v sedle zuby nehty. Ještě že je kvůli lodím tak vysokej. Tam nahoře fouká o dost víc. Jelikož jsem přesvědčen o tom, že to, co se říká o skandinávských komárech, je stejná pravda, jako liduprázdná krajina na Islandu, spím první noc pod širákem. Asi tři hodiny, víc to nešlo. Jinak by mě ty bestie sežraly síťka nesíťka. Takže komáři tu jsou, dobrá.  Je teplo, devatenáct stupňů! Musím jezdit s přídavnou nádrží. Vezu tři a půl litru. Krajina je hodně podobná té naší. Taková malá Vysočina. Jenom s jinýma barákama a bez řepky. Na polích obilí, na loukách čerstvé seno. Ó, to je vůně :) A krávy. Lesy voní vánočním stromečkem a jsou v nich spousty malin, borůvek, jahod a sem tam se najde i rybíz. Mezi stromy to kypí životem. Velcí brouci ti lezou po nohách, mravenci z tam toho dvoumetrovýho mraveniště se ti dobývají do batohu. Neodolám a druhou noc spím rovněž venku. Ani muška. No, už třetí přejetej had. Dobře, odteď stavím stan.

Po práci

Výrazně se otepluje. Mají tu málo řek. Není kde prat a na koupání to už vůbec není. Po dlouhé době teda zase vytahuju deodorant a jdu do obchodu. Ryby, ryby, ryby! Sušený, uzený, mražený, syrový, naložený... Koštuju zavináče. Snad nebude taky sladkej jak na Islandu. No jasně že je! Ale je naloženej v rybízovým sirupu. Zajímavá chuť. Fakt zajímavá. Mašina se mi rozpadá před očima. Kliky už vržou obě, brzda nebrzdí a zase jsem bez vzduchu. To asi ta větvička, na kterou jsem ráno najel a která se toho kola nechtěla pustit. Nějakej trn. Takže velkej servis. V tom parnu stejně nic jinýho dělat nemůžu. Za hodinku je z té krasavice zase žihadlo. Když už je řeč o žihadlech, Švédi tu často jezdí v amerických veteránech. To j káry! Jak nemám rád auta, tak nad těmahle žasnu. Dávám palec nahoru  . Řeka. Konečně. Je nějaká kalná, ale rozhodně čistší než já nebo moje zkvašený fusakle. Ježiš no to je labůžo! A u břehu posezení. Vydatnej oběd a dezert v podobě sušenek a marmelády. Jo, sbohem kakaová pomazánko, marmelády jsou cool! Sluníčko pomalu zapadá, dole šumí řeka, na protějším břehu si spokojeně hoví krávy a já tu, s rozcuchanými vlasy, píšu tyhle slova, křoupu sušenky a je mi fajn. Tablet řve, že potřebuje nabít, ale má smůlu. Není kde. A ještě jednu si dám :)

Jak Tomáš kupoval lístek na loď 2

No, Dánsko mě přivítalo větrem jako prase a tak jsem se nakonec až úplně na sever nevydal. I tak jsem měl co dělat, abych se dostal včas do Fredrikshavnu, našel obchod, kde seženu plyn do vařiče a ještě pak ten přístav. No a tady to začíná...

Furt si nemůžu zvyknout na ty semafory. Vůbec všechno je tak nějak menší. I zatáčky. Moc jsem si zvykl na Island. K tomu všemu furt ne a ne naskočit. Prostě to teď nějak nechce startovat. Asi už jsem unavenej. Ptám se dvou děvčat, kde koupit lístky. Nevědí, nejsou místní. Tak se ptám jiné paní. Taky není místní. Sakra no snad to nebude tak jak tam, že budou všichni turisti?! Týpek mě navádí na turistinfo. Mají zavřeno, je neděle. Tak to vzdávám a jdu takovým tím nadchodem. Tam potkám securiťáka a dobrý tři minuty ho trápím, aby mi to vysvětlil pořádně.
"Tam dole je check-in a tam jsou taky kola."
"Ale já potřebuju lístek. Ještě jsem nezaplatil."
"Jo, ale tam dole jsou kola."
A tak dál. Nakonec to vzdává a doprovází mě až k bráně. Není to špatnej pocit mít vlastní ochranku :) Pan řidič mě pouští dopředu a slečna už ťuká informace do klávesnice. Že prej tenhle trajekt je plnej. Ale že může zkusit něco speciálního. Víc jsem nerozuměl. Tak jo. Bere vysílačku a s kýmsi vykládá. Fronta aut za mnou se zmenšuje. To jak to řidiči začínají vzdávat. Stojím tam jak tvrdý y a dělám omluvná gesta. No, že prej pro mě udělali místo a že můžu nastoupit. Dokonce mi vrátila na účet 150 DKK. I tak je to ale drahý. To jsem nečekal. 338 DKK. Za tři a čtvrt hodinovou plavbu. Ale teď už je to jedno. Sedím na otevřené palubě. Měj se, Dánsko! Jdu vyhlížet protější břeh. Dovnitř mezi lidi se neodvažuju, nestihl jsem se ani převlíknout. Tak těsný to bylo...

Zpátky na pevnině

je krásný letní den. Tak krásný, jak jen to na Islandu jde. Jasná obloha, ani stéblo se nehne a z moře stoupá ke skalám fjordu mlha. Stojím v řadě s motorkářema, s jinými cyklisty a dokonce s týpkem na kajaku a přijímám gratulace. Jednokolka je ještě pořád hlavní atrakcí Islandu. Konečně připlouvá Norröna a my se můžeme vydat skrze ty její obrovský dveře na palubu číslo čtyři, kde necháme svoje mašiny a sami se uchýlíme ještě o dvě paluby níž. Hned po nalodění je oběd, kde potkávám českou bandu, které se následující dva dny držím jako klíště. Na lodi je to prostě skvělý. Upíjíš pivo, zajídáš to brambůrkama a posloucháš nebo vyprávíš historky z Islandu. Najednou se všichni znají a panuje skvělá atmosféra. Spát se chodí pozdě. Poslední noc na lodi mě něco zaujalo. Ne, není to vítr, kterej je tak silnej, že sotva lezeš po palubě. Je to tma. Za skoro čtyřicet dnů je to poprvé co vidím tmu. A z tý tmy se vynořuje ropná plošina. Hustý. Ani se nenaděju a jsme v Dánsku. Sbohem, Norröno. Venku už na mě čeká Flemming s, jak říká, vánočním dárkem. Nová pneumatika, placatka (samozřejmě plná ) a dalších pár věcí. No jasně, samozřejmě taky dánský pivo! :) cítím, že jsem zase zpátky v severní Evropě. Cyklostezky, teplý vlhký vzduch a lesy. Obrovitánský stromy. V porovnání s těmi na ostrově. Nic netrvá věčně a tak se musím rozloučit jednak s mými novými přáteli a druhak taky s Flemmingem. Diky za pomoc! A Děkuji taky těm našim dvoum motorkářům za jídlo, Martinovi ze Švýcarska za švýcarský pivo, za náhradní díly pro můj stan a taky té německé slečně, jejíž jméno jsem si ani po třetím pokusu nedokázal zapamatovat a která mi po vyprávění té mé historky o prvním dni na ostrově věnovala vlastnoručně upletenou čepici. A loučím se i s Tebou, Islande. Dík, žes mě to nechal přežít. Máš to u mě. A kdo ví, třeba se ještě někdy uvidíme .1

na lodi...

V kempu, žirafa z plechovek

Improvizovaný chodbový kino (Drž hubu!)

Zleva: Petr, Tomáš, Eva, Flemming