Tomáši, ty debile!

Horší ráno, než to dnešní, jsem asi ještě nezažil. Včera jsem úplně odpadl a v noci mě nevzbudil aniá déšť. Ráno jsem byl durch mokrej, včetně spacáku. Stan jsem měl samozřejmě hezky zabalenej a přidělanej na uni. Chcalo, foukal vítr jako prase, tak jsem šel radši k moři. Tam jsem si vinou vlastní nešikovnosti utopil svoje jediný boty. V obou rybník jako hrom, goretex negoretex. Vítr a déšť se stupňoval a já jsem myslel, že tady fakt zdechnu. Naštěstí brzo vylezlo slunko a mohl jsem

Západní pobřeží

Stromky tu fakt rostou šikmo

Výhled z mojí ložnice..,

začít sušit. Vypadal jsem jak exot. Soudím podle pohledů dánských řidičů. V obchodě se mi pvedlo sehnat plyn a tak jsem si udělal velkej oběd. Obloha se úplně vyjasnila a z té hrůzy zůstal jenom ten vítr. I přes několikahodinové sušení se mi povedlo natočit skoro 65 km. Sorry za ten text a obrázky, nemám baterku na to, abych si s tím hrál...

Beer is my fuel

Předevčírem jsem přijal pozvání do Esbjergu. No a včera jsem tam skutečně dojel. Nějaký starší pán se se mnou dal do řeči, že prej jestli mám kde spát a tak. No tak jsem mu pověděl, že se tu mám setkat s Flemmingem, že mám číslo. Ať mu prej zavolám. Všechno domluvil. Já totiž dánsky neumím a s mojí angličtinou by to bylo na dva dny... Za deset minut už jsme seděli na zahradě a čekali na mého hostitele.Chvilku jsme poseděli, dali pár piv, jídlo, moje maličkost sprchu a tak dále. Večeře byla v mexicko - italské restauraci. Ještě před tím dánské speciální pivo. No prostě paráda.Ráno ve 4 vstávačka. Po rozloučení jsme se každý vydali vlastní cestou. Ráno bylo nádherně. Nulový provoz, jasná obloha. Odpoledne ale začalo foukat a teď večer i občas sprchne. Dánské západní pobřeží je pěkný kousek světa. Do pátku se chci dostat na sever, abych v sobotu chytil trajekt. Flemming mi dal na cestu nějaký ten alkohol, tak teď doplňuju síly :)

Severní moře

Zdejší somráci

Flemming

 Ještě jednou díky.

Rovina, rovina, krávy, ovce, rovina

Nějak tak by se dalo charakterizovat Dánsko. Stoupání tu jsou, ale velice mírná a táhlá. Na vyjetí super, na rozjetí už horší. Líbí se mi ty jejich baráky. On vlastně každý dům je statek a po třech nebo pěti stech metrech je další. Před každým z nic vlaje na vysoké žerdi dánská vlajka. Dlažbu jsem dneska nějakou objevil, ale to byla výjimka a navíc se skvěle vyjímala. Na co jsou úchylní zase tady, tak na štěrk. Najdeš ho před každým domem. Vždycky v silné vrstvě. To mi nevadí. Vadí mi to na cestách. To je řádný rodeo. Ale není jich takových moc. Lidí na kole jsem taky moc nepotkal. Průjezdy městy jsou v cajku. Ráno mi při rozjezdu praskl drát na straně s kotoučem. Tam se to fakt blbě vyměňuje. Nevydržel mou sloní sílu v levém stehnu :) Ovce ti tu běhají zásadně pod kolo a jejich bobky najdeš všude. Pivo je tady docela drahý. Třetinka v plechu vychází asi na 35 našich. Záleží jak co. A bude hůř. Nejsou tu skoro žádné lesy.  Ráno mě vzbudil kolouch, teď mě tady otravuje kuna. O zvířenu na cestách fakt není nouze. Jako třeba ten brouk co mi vlezl do spacáku a kousl mě do boku. To byl budíček. Musel jsem udělat menší tech. zásah do nastavení nosičů. Jinak jednokolka zatím drží pohromadě. Mě pobolívá pravé rameno. Důsledek těch Muni jízd po německých vesnicích a městech.  Voda Severního moře je daleko - je odliv.

Litr a dvojnásobek alkoholu. Neměl jsem, jen jsem našel plechovku.

Skål!

Dneska jsem překročil, resp. přejel, dánské hranice. První dojem? Super! Značení stezek je lepší, žádný kostky, nikde se neztratíš... a co je nejlepší, super lidi. Jazyk je hodně podobný norštině a některá slůvka, jako třeba takk (děkuji), nebo skål (na zdraví) , znám. Potkal jsem skupinku výletníků, okamžitě dostal pivko a už to jelo. Za chvilku jsme seděli v restauraci, pili a jedli. Byl jsem pozván. Tisíceré díky. Bylo fakt těžký se přinapitej dostat do lesa. No... je to nějakej park, ale jsem dobře schovanej tak snad to vyjde. Mají tu dobré pivo i jídlo. V Dánsku se mi bude líbit :)

Už se to blíží

Zatím jsem žádný neviděl...

Jehé, ještě nějakých max 50 km a jsem v Dánsku. Teda doufám. Dneska jsem se tolikrát zamotal a najel si tolik kilometrů, že už bych tam jinak dávno byl. To je tak, když se rozhodneš dát německý cyklostezce ještě šanci a skončíš v lese na dvorku nějakýho cápka s megačoklama. No a když se rozhodneš dát německý cyklostezce šanci druhou, zavede tě do toho podělanýho Schleswigu i když přesně tohle jsi nechtěl. Ale nic, Tomáš si jenom tak trochu kňučí. Všude tu prodávají jahody. Člověk jenom projíždí a slintá, páč při pohledu na cenu se mu peněženka schová do hlubin batohu. Ale když ta slečna u jednoho stánku se tak hezky usmívala... no jo dobře tak jsem si jeden košík koupil no. Byly dobrý. Zdraví se tady MOIN. Furt si na to zvykám. Říká se to úplně stejně jako ti racci v Hledá se Nemo. No fakt! Je to srandovní. Markova s dobrým úmyslem darovaná kukuřičná krupice se mi včera večer vysypala do batohu. To mě fakt dopálilo. Už jenom proto, že jí stačí k snídani málo (dávám do ní hodně hořké čokolády:) a takhle je půlka sáčku v hajzlu. Samozřejmě jsem měl všechno od kukuřice. To mě taky docela, ehm, sralo. V noci mě budí nejrůznější zvířata i sny. Ale obecně se vždycky vzbudím dobře vyspanej. Jinak musím poděkovat Ing. Luďovi, coby dalšímu sponzoru Druhé výpravy.